Labradorský retrívr

Problémy s kůží Léto je pro výskyt kožních onemocnění velmi exponovanou dobou. U dobré poloviny s kůží nemocných psů je prvotní příčinou obtíží již v minulém povídání zmíněné zablešení a alergie na bleší kousnutí. O vhodné prevenci proti blechám a dalším zevním parazitům jsme hovořili v prvním díle „letních nástrah“. Na druhém místě v žebříčku stojí koupání ve volné přírodě a alergie. Plavání většina psů miluje. Aportují z vody klacky, potápí se pro kameny nebo se snaží ve vodě zchladit. Chápu, že koupání je pro psa úžasná zábava, ale z hlediska veterinárního obecně nedoporučuji letní psí vodní hrátky. České vody nejsou průzračná alpská jezera. V létě jsou plné řas, sinic a baktérií. Lidé se obvykle po koupání ve volné přírodě osprchují doma čistou vodou, ale v psím kožichu zůstávají všechny „nasbírané“ nečistoty zaschlé a bez další důkladné hygieny. Nečistoty a organické části mohou kůži psa iritovat, alergizovat a výrazně podráždit. Kůže se při časté koupeli zbavuje své ochranné mazové vrstvy, paří se a otevírá tím vstupní bránu infekci. I v horku je srst psa určitou izolační vrstvou, která zvíře chrání před vedrem. Ovšem za předpokladu, že je vzdušná, načechraná a čistá. Jakmile se srst namočí, dojde sice k jednorázovému okamžitému ochlazení organismu, ale za pár minut se „výhody“ ztratí. Promočená srst ztrácí izolační vlastnosti a pakliže si po koupeli ještě psík lehne na sluníčko a vyhřívá se, vzniká efekt Preissnitzova zábalu, tedy efekt zapaření. Kůže pod srstí se ve vlhku přehřeje, je-li navíc infikována mikroorganismy z vody a znečištěna, vzniká velmi rychle akutní hnisavý zánět kůže označovaný jako „hot spot“, čili horké místo. Proces je velmi svědivý, psíci se intenzivně olizují a drbou. Nejpostiženější místa na těle bývají boky, krk, líce a kořen ocasu. Majitel přichází do ordinace se zvířetem, které má na kůži výrazně zmokvalá, vylízaná či vydrbaná krvavá místa. Problém se často komplikuje zablešením nebo domácí snahou o léčbu – sypáním různými zásypy, mazáním lidskými mastmi a koupelemi v nevhodných šampónech. Jako první pomoc u „hot spotu“ je na prvním místě důkladné ostříhání postiženého místa (mnohdy velmi rozsáhlého), sprchování psa vlažnou čistou pitnou vodou, omytí ostříhaných mokvavých ložisek heřmánkem a nasazení košíku či límce, aby se psík nemohl olizovat a stav si zhoršovat. Návštěva v ordinaci je nutná. U minimálně poloviny případů jsou nutná antibiotika, zklidňující preparáty a desinfekční koupele. Terapie zanedbaných akutních letních dermatitid se může protáhnout i na několik týdnů. Hot spoty trpí převážně dlouhosrstá plemena velkých plemen, která milují plavání. Chápu, že je velmi obtížné v létě psíkovi koupání zakazovat, nicméně je důležité alespoň večer zvíře osprchovat čistou vodou, event. ob pár dní použít dobrý veterinární zklidňující či desinfekční šampón. Při koupání je také dobré psovi nedovolovat, aby si mokrý lehl na slunce a vyhříval se. Je dobré zvířeti třeba holou rukou protřít srst, načechrat ji, zbavit přebytečné vody a chvilku psíka nutit běhat (aporty), aby proschl. Alergie různého typu (nejčastěji kontaktní, atopická) se také většinou s létem zhoršuje. Pokud majitel ví, že pes je alergický, je dobré během sezóny ordinovat antialergické protisvědivé léky a zvíře také často koupat v čisté vodě zklidňujícím veterinárním šampónem. Přehřátí a tepelný stres- Díky dnes již dosti dobré osvětě na téma přehřátí většina majitelů ví, že nemá psa nechávat v létě ve voze, byť by si šli jen koupit zmrzlinu, a nejezdit se psem na dlouhé cesty přes den, pakliže nemáme v autě klimatizaci. To je již x-krát napsaná rada a myslím, že každému jasná. Málokdo si však uvědomí, že přehřátí organismu a tepelný stres, který může končit i smrtí psa, zažívá v létě zvíře při každém venčení. Především ve městech a v první řadě malá plemena psů. Než majitel např. jezevčíka nebo yorka dorazí z domu do parku, určitě musí jít desítky až stovky metrů po chodníku. V létě jsou beton, asfalt a dlažba jako horká pec a zvíře pohybující se 20 –30 cm nad zemí jde de facto saunou – vrstvou vzduchu horkého několik desítek stupňů. Člověku to nepřijde, má boty a nad jeho koleny už teplota klesá. Procházka do praku se ale stává pro jeho psa velmi problematickou. Proto doporučuji, máte-li malého či pomalu se pohybujícího velkého, ale starého psa, vezměte ho, je-li to možné, cestou do parku do náručí nebo volte cestu ve stínu, přes trávníky či nechoďte ven po poledni. Podobným problém je venčení psa u kola a jízda po silnici. Velká a dynamická plemena psů si během po rozžhavené silnici doslova „odpálí“ polštářky tlapek. Pod balónky polštářků se objeví veliké puchýře a kůže odpadne do živého podkoží. Pro zvíře je to velmi bolestivé a stav si zhoršuje lízáním postižených míst. Pokud víte, že máte psa, který trpí epilepsií, cukrovkou, onemocněním srdce či dýchacími problémy, zvažte čas venčení v parných letních dnech. V případě, že přeci jen dojde k přehřátí psa, což se projeví neochotou k pohybu, zrychleným dechem, sliněním, výrazným tlukotem srdce, v těžších případech neschopností pohybu, průjmem, zvracením a teplotou přes 40 stupňů celsia (měřeno v konečníku), je nutné psa urgentně ochladit. Pokud možno nedoporučuji koupele ve vodě. Z hlediska déletrvající účinnosti zchlazování je to nevhodné. Nejvhodnější je zabalit psa do mokrých ručníků, zapnout na něj stolní ventilátor, je-li k dispozici, a nejlépe je začít zvíře chladit namrazenými balíčky třeba zeleniny z mrazáku. Zvíře je dobré převést urychleně na prohlídku k veterináři. Na klinice pro zchlazení kritických pacientů používáme obklady z namrazeného gelu (obdoba mrazené zeleniny) a chladné nitrožilní infuse tekutin. Osiny- Osiny jsou obaly zralých semen lučních trav, které dovedou v létě potrápit mnoho majitelů psů. Osina je ostrá jako jehla a jednoduše pronikne přes kůži do těla. Nejčastější místo je kůže mezi prsty na tlapkách, ale v zásadě se osina může dostat i do jakéhokoliv tělního otvoru - konečníku, močové trubice (penisu) u psa či do pochvy feny. Osiny v nose či uších jsou také velmi časté. Osina v podkoží mezi prsty není zprvu vůbec viditelná a ani zvíře nejeví žádné známky bolesti při zapíchnutí jejího ostrého hrotu. Po několika dnech se však místo zanítí, objeví se hnisavý puchýřek, který si pes velmi intenzivně líže. Puchýřek někdy praskne a osina vypadne. Většinou však ve tkáni zůstane a postupně se posouvá dále do hloubky. Pakliže si majitel rozlízané nožky nevšimne či situaci podcení, může osina procestovat tlapkou „skrz naskrz“ či při neustálém pohybu nohy projet i desítky centimetrů od původního místa vpichu. Jestliže u svého psa objevíte v létě na kůži mezi prsty rozlízané místo, jedná se na 95% o osinu. Návštěva v ordinaci je nezbytná. Drobným řezem provedeným v lokálním znecitlivění se místo otevře, osina se najde a vyjme, rána se na pár dní překryje obvazem s hojivou emulzí a většinou je za pár dní psík „jako nový“. Vniknutí osiny do ucha je naproti osině v tlapce provázeno náhlou změnou chování. Pes na vycházce nebo po příchodu z vycházky začne intenzivně třepat hlavou, naříká a tlapkou si drbe ucho. Nastane-li taková situace v létě (květen až říjen) rozhodně se NESNAŽTE psovi jakkoliv ucho čistit. V případě osiny ji zatlačíte ještě hlouběji a perforujete bubínek. Pokud možno se snažte ihned vyhledat odbornou veterinární pomoc. Vyjmutí čerstvé osiny z ucha není nic složitého. Jakmile však osina v uchu zůstane několik dní, vzniknuvší zánět mnohdy osinu skryje a při prohlídce si jí ani veterinární lékař nemusí všimnout. Dietní chyby- Prohřešky v krmení – tzv. dietní chyby jsou velmi častou kauzou letních dnů. Během roku ukázněně krmený pes, který dostává např. jen své určité granule, se najednou dostane ven na venkov nebo do přírody, kde najde daleko větší možnost výběru. Tu najde dobře „uleželou“ mrtvou rybu na břehu říčky, tu na cestě přejetou slepici, tu mrtvou myš či slepýše nebo staré kosti na kompostu. Bohužel tyto „objevy“ nelze dopředu ohlídat. Majitelům, kteří mají doma psy sběrače doporučuji, aby na vycházku nasazovali raději psovi košík. Psi často nepohrdnou ani spadaným ovocem (letní jablka, maliny, rybíz a jahody) nebo chodí na záhonek krást zeleninu a páníčka ani nenapadne, že by jeho pes, který doma ani okem o vegetariánskou stravu nezavadí, baští venku na zahradě jako býložravec. Navíc zvířata jsou velmi chytrá, vědí, že nesmí a rozhodně se nepasou před našimi zraky. Výsledkem bývají „záhadné“ opakující se průjmy, se kterými si nikdo neví rady, potravní alergie, svědivost kůže, vyrážky nebo v dramatičtějších případech (u větších a velkých plemen) akutní vážná příhoda břišní - dilatace či torze žaludku. Smutnější bývají případy, kdy majitel vyrobí problém psovi sám svojí nepozorností hraničící někdy až s absencí zdravého rozumu. Nejhorší bývají prohřešky při společných grilovacích párty. Rozhodně doporučuji, ještě před začátkem zábavy a pečením masa, důrazně všechny přítomné požádat, aby psa nekrmili. Bohužel ve víru zábavy dá každý „jen malý kousek“, když „pejsek tak smutně hledí“. Nejraději potajmu, aby ostatní neviděli, protože je to přeci zakázané. Nakonec pes sežere nejen maso, odřezky, ale také kosti všeho druhu. Tradovaná vysoká nebezpečnost pozření drůbežích kostí není zase tak kritická. Duté kosti drůbeže pes většinou nachroupe, rozdrtí a ve formě malých úštěpků spolyká. Průchod této drti zažívacím traktem většinou ukončí obranné zvracení, kdy zvíře kosti ze žaludku vyzvrátí. Pokud projdou dále, problém nastává povětšinou až konečném úseku tlustého střeva, kde se úlomky nahloučí a vytvoří „betonovou kouli“. Pes začne tlačit, nemůže se vykálet, střevo drtky kostí ještě upresuje a stav se zhoršuje. Pokud majitel nedorazí na ošetření až za několik dní, lze náhlou zácpu docela účinně a rychle vyřešit v ordinaci hlubokými klysmaty a manuálním rozrušením zátky. Daleko nebezpečnější je však pozření kostí hovězích a vepřových (zbytků grilování z kotlet, event. řízků a žebírek). Kost s kouskem hlavičky žebra je prakticky nestravitelná. Těžko prochází zažívacím traktem a především u menších plemen představuje vážné nebezpečí. Jako cizí těleso se zasekne při průchodu tenkým střevem a je zle. Pes začne být divný, odmítá potravu, event. zvrací, polehává a může mu přestat odcházet stolice. Pokud majitel nechá zvíře několik dní bez odborné pomoci, hrozí protržení střeva a úhyn zvířete na sepsi. Psovi rozhodně škodí i zkrmování zbytků z lidské kuchyně a razantní odchylky v potravních návycích. Změny mohou vyvolat podráždění nejen žaludku a střev, ale např. i akutní zánět slinivky břišní. Samostatnou kapitolu je letní pobyt psa s dědečkem a babičkou. Málokdy jsou totiž natolik ukáznění, aby psíkovi výrazně „nepřilepšovali“. Argument, že pes v létě více lítá a přebytečné sádlo vyběhá, je někdy velmi iluzorní. Zvýšený příjem energie (snídaně, svačiny, obědy + vlastní dávka večerních granulí k tomu), vedro a tím i neochota k pohybu udělají od července do září z vyšvihaného štíhlého sportovce obézního hrocha. Pokud má být pes po prázdninách stejně fit jako před nimi, doporučuji trvale ošetřovat zvíře během celé sezóny (duben až říjen) antiparazitárními prostředky, při pobytu mimo domov neměnit rozhodně potravní zvyklosti psa, na léto si vzít s sebou zásobu vyzkoušených granulí, dodržovat dávku a zvířeti nepřilepšovat. Nedovolit návštěvám, případně členům rodiny, aby zvířeti dávali jídlo bez našeho svolení. Pokud víme, že pes vyluxuje všechno, co najde, striktně na vycházky nosit košík. V případě náhlých zažívacích problémů – nechutenství, zvracení či průjmu zahájit okamžitě hladovku, zvíře nepouštět pár dní volně ven po zahradě, venčit ho jen na vodítku, aby bylo jasno, co zvíře kálí a nemohlo venku nestřeženě něco sežrat a popásat se trávy. Mnozí majitelé se mylně domnívají, že při zažívacích problémech je žraní trávy ku prospěchu. Opak je pravdou. K pití doporučuji slabý tmavý čaj, neslazený a bez bylinek. Pokud pes čaj nepije, nic se neděje. Rozhodně není dobré psíkovi násilím čaj nutit. Každý pes si čaje dříve či později lokne. Čaj zklidní sliznici žaludku a nenutí zvíře ke zvracení. Někteří psi na hladovce mají tendenci k utišení hladu chlemtat nadměrná množství vody, což u čaje neudělají. Hladovka by měla trvat min. 36 hodin. Během této doby se rozbouřené zažívání zklidní a zažívací trakt může bez rizika přijmout malé dávky kvalitní stravy. Osobně spíše v praxi preferuji hladovku 48 hodin, i když druhý den po jejím zahájení vypadá psík naprosto fit a dožaduje se krmení. Hladovka = stav bez jakéhokoliv krmiva. Kousíček piškotu či kůrka chleba nebo masový vývar již není hladovka a naruší rychlé zotavení sliznice zaživadel. Jako první krmení je dobré podat psovi buď osvědčené kvalitní granule nebo rýži s kuřecím masem, vše postupně po malých dávkách, kdy během např. odpoledne zkrmíte 50% běžné dávky, kterou psík denně dostává, je-li zdráv. Pakliže se do druhého dne neobjeví zažívací komplikace, může zvíře již jíst normálně. Čaj doporučuji cca na 3 dny. Nepodávejte zvířeti žádné lidské léky, které máte v lékárničce na vlastní zažívací obtíže. Běžné akutní lehké psí průjmy a zvracení se v 80% dají vyléčit hladovkou a čajem. Podání lidských medikamentů event. změní klinický obraz a u vážnějších případů může zastřít či zmírnit jejich skutečné projevy. Veterinárnímu lékaři pak zbytečně komplikujete situaci. Pokud se zvíře během 36 resp. 48 hodin trvání hladovky zhorší, dále zvrací, průjem neustává, či objeví-li se ve stolice krev, je-li zvíře nadměrně apatické, nemůže-li se vykálet, snaží se bez výsledku o zvracení či má teplotu nad 39 stupňů Celsia (měřeno v konečníku), je nutné navštívit či alespoň neprodleně telefonicky kontaktovat veterináře.