Filozofie výcviku
Skutečný vědec by se nyní asi rozzlobil. To, co se chystáme vydávat za filozofii výcviku, však není nic jiného než určitý návod, jak cvičit dobře a spokojeně, jak najít vlastní cestu a subjektivně přizpůsobit některé stereotypy výcviku vám a našemu psovi.
Než si pořídíte psa a než s ním začnete cvičit, zkuste si položit jednoduchou otázku – proč? Proč chci psa, proč takového plemene, co chci dokázat výcvikem, proč chci vůbec cvičit a jaký je můj cíl? Zamyslete se nad tím, co by vám práce se psem měla přinášet. A vy, kteří už cvičíte a třeba i závodíte, zeptejte se stejně. Sami pro sebe. Sedněte si někam do koutku nebo jděte na dlouhou procházku, podívejte se i na psa a zeptejte se ho – co přináší výcvik a závody vám? Možná pochopíte mnohé z toho, co vás v minulosti zaskočilo, zklamalo nebo rozveselilo. Výcviku se věnujete proto, že je přínosem pro vás i pro psa. Jiný důvod nemá význam. Ale ten přínos musí být v rovnováze – někdy budete muset ve prospěch štěstí psa trošičku ustoupit ze svých ambicí a hledat kompromis. Jindy před vámi bude stát náročný úkol vysvětlit domácímu mazlíčkovi, který dává své (kdysi pánečkově) posteli a dobrému jídlu přednost před celým světem, že právě pohyb je pro něj ta nejlepší zábava. Ať tak či tak, vždy mějte na paměti, že jen bezohledný člověk by například hnal psa do náročného výkonu, s vidinou vítězství – s vědomím toho, že pes je nemocný, strádá a překonává se jen pro něj.
Pes potřebuje plnohodnotný život, často sám touží dělat věci, bez nichž by byl hluboce nešťastný. Rozeznávejte však, kdy ještě pracuje z radosti vlastní a kdy z lásky k vám, v potřebě udělat vám radost. Kdy je pro něj sport ještě zábavou, a kdy už ubližuje.
- Stanovte si cíl. Určete si, čeho chcete dosáhnout a vždycky si stanovujte nějaké cíle. Jeden velký, dlouhodobý – strategický, jeden střední, v horizontu cca 1 rok – taktický a jeden dosažitelný v blízké budoucnosti, např. pokroky učiněné za měsíc – operativní. Stanovení cíle má dvě základní pravidla: cíl musí být splnitelný (neuvádějte se zbytečně do depresí, protože se vám nedaří dosáhnout vytčeného cíle jen proto, že byl nereálný) a na druhou stranu, jak se říká, „malý ten, kdo malý má jen cíl“ (nebraňte se snění, i to má velkou úlohu při plnění ambicí). Zkrátka musíte najít ideální poměr, vycházet ze svých možností a zároveň stále mít kam směřovat. Nepodceňovat se, ani nepřeceňovat. Pak vás drobné výcvikové problémy neodradí a přitom budete mít touhu se neustále zlepšovat. I to je při výcviku důležité.
- Jsou tři nejdůležitější vlastnosti dobrého psovoda: Trpělivost. Důslednost. Sebeovládání. Nedostatek jediné, druhé i třetí vede k neúspěchu. Opakujte si je v hlavě, když se pes už pošesté zvedl z odložení a vy místo napomenutí a vrácení na stejné místo (to je správný postup) psa pokáráte, případně mu dáte do kožichu nebo ho necháte, ať u vás zůstane. Pes si všechno pamatuje. Zjistí, že má význam z odložení opakovaně odcházet: „Jeden z pokusů určitě vyjde, už se mi to přece povedlo.“ Bude se bát k vám přijít, jakmile si uvědomí svoji chybu. Jen velmi těžce se zrazenému zvířátku vrací sebedůvěra a důvěra v člověka. Nedovolte svým negativním emocím, aby vás ovládly a vybily se na psovi. A ještě jedna podstatná drobnost ke slůvku „důslednost“. Práce se zvířaty obecně je oproti jiným sportům v jistém ohledu specifická. Vyžaduje na člověku, aby se víc než v jiných odvětvích řídil citem. Důslednost a opakování některých cviků má vést k tomu, aby pes pochopil, co se od něj žádá. Nikoliv k tomu, aby byl posléze z nějakého cvičení otrávený. Hranici možného opakování musíte vycítit. Naučit se ji znát. V počátku vám ji může pomoci odhadnout někdo zkušenější (instruktor nebo i kamarád), ale ve výsledku to bude na vás. Nikdo nezná vašeho psa tak dobře jako vy sami.
- Přísnost neznamená tvrdost. Trest musí být přiměřený. Přísnost znamená trvat na nějakém rozhodnutí a přimět psa, aby ho splnil. Tvrdost, to je hrubost a násilí. Do kynologie nikdy nepatří!
- Kynologie je dril. Jako každý sport. Ale nehledejte za slovíčkem dril nudu a nepříjemnost, jen neustálé opakování a procvičování již naučeného. Dril je upevňováním dovedností teprve získávaných a oživování těch, které se již z naší i psí hlavy začaly zvolna vytrácet. Dril, to je také pravidelnost. Z nikoho nebude dobrý sportovec, zpěvák nebo klavírista, pokud nebude pracovat pravidelně a systematicky.
- Nikdy necvičit stereotypně. Pozor, nejde v žádném případě o popření předchozího bodu. Právě naopak. Neukvapená a promyšlená změna prostředí či změna pořadí povelů vede k tomu, že pes povelům skutečně naslouchá, vnímá je a přemýšlí o nich. Nové situace přináší i nové dovednosti. Mnoho chyb při výcviku bývá způsobeno právě stereotypem.
Jednoduchý příklad: Každý, kdo se trochu setkal se služebním výcvikem, zná sérii cviků u nohy psovoda – „sedni“, „lehni“, „vstaň“. Zkuste je dva měsíce denně nacvičovat v tomto pořadí. Dospějete k tomu, že když se po těch dvou měsících pokusíte pořadí povelů změnit na „sedni“, „vstaň, „lehni“, pes se po povelu vstaň na vás udiveně podívá, v horším případě si dokonce lehne. Naučil se správný postup, za který byl chválen, a interakce mezi povelem psovoda a cvikem se někam vytratila.
Některé drobné stereotypy jsou ale naopak žádoucí a dávají psímu i lidskému životu řád a jistotu, ve výcviku se však vyskytují jen ojediněle. Střídání situací vede k tomu, že vás pes bude sledovat pozorně, neboť nikdy předem neví, jaký povel přijde, bude na povely správně reagovat a bude se také postupně prodlužovat časový interval, po který je pes schopen se plně soustředit.
- Nepleťte si stereotyp se správným provedením povelu. Zde musíte s pojmy zacházet opatrně. Není stereotypem uposlechnutí nebo správné provedení cviku. Pokud pes po povelu „zůstaň“ zůstává na místě, dokud nedostane jiný povel, nejedná se o stereotyp, ale o žádoucí cvik. Stereotyp je řetězec činností.
- Pes není člověk. Je to kamarád, nenahraditelný společník, člen rodiny, ale není to člověk. Neumí přemýšlet jako člověk, neuvažuje stejně. Je to zkrátka pes. Nesnažte se ho polidštit. Mnohem lépe uděláte, naučíte-li se chápat jeho vidění světa a myšlenkové pochody. Pokud se vám někdy zdá, že se pes chová jako člověk, je to proto, že ve vaší blízkosti pochopil a upevnil si některé vaše návyky, umí vám vyhovět a ve stejné situaci reaguje stejně nebo podobně.
- Pokud pes chybuje, vina je na 99% případů na straně psovoda. Z celého týmu je člověk mozkem akce. Je to právě páníček, který dal pozdě povel, nesprávně se pohnul, zvolil špatnou metodu výcviku nebo uspěchal nějakou práci a připravil si sekvenci neodpovídající schopnostem, zkušenostem a připravenosti týmu. Jedině psovod může za to, že dopustil, aby si pejsek vtisknul některé zlozvyky, pro které se teď pán hněvá. Proto nepropadejte afektu a nezlobte se na psa vždy, když udělá chybu. Zamyslete se raději nad tím, proč došlo k chybě a jak se jí příště vyhnout nebo ji odstranit. Myslete na to, že mozkem celého týmu jste vy. I když se to někdy může zdát nepravděpodobné, za pohyb na parkuru odpovídáte vy. I aplikace předchozích zásad musí být přiměřená. A jejich výklad a užití je jen a jen na vás.
- Chválit a chválit. Jinudy cesta nevede. Odhoďte stud. Naučte se pořádně pochválit svého psa, zapomeňte na všechny kolem. Viděli jste někdy, jak si psi ve smečce hrají? Uvolněte se a napodobte je. Každý člověk má zábrany, to je přirozené, ale je třeba je překonat a dokázat se se psem válet v trávě a tahat o ponožku, chválit ho hlasem tak, že to zaznamená i široké okolí. Věřte, že to nikomu kolem vás nebude připadat směšné a nesníží to vaši důstojnost. Je mnoho představitelů vážených a odpovědných povolání, z nichž v „civilu“ důstojnost přímo čiší, přesto se umí nahlas smát a radovat se se svým miláčkem.
- Vžijte se do psa. Vždy se na svět dívejte i z psího pohledu. Bojí se váš pes výšek? Zkuste si propočítat poměr výšky jezevčíka k výšce kladiny a potom si vylézt na panelák a po jeho hraně rychle běžet. Oběhl váš pes překážku? Než se začnete zlobit, uvědomte si, zda ji vůbec viděl a co jste pro to udělali vy sami. Představte si svět ve výšce psích očí. Snědl vám pes během vaší nepřítomnosti sušenky ze stolu? Dejte si talířek s čokoládou v práci vedle počítače a vydejte si rozkaz – „to se nesmí“ (pro pány doporučujeme řízek nebo pikantní klobásu). Jak dlouho to asi vydržíte? Sami uznáte, že když nástrahu schováte do skříně, bude mnohem snazší jí odolávat. Chcete-li, aby s vám pes spokojeně žil a vy sním, dávejte mu splnitelné a smysluplné povely. Vžijte se do jeho kožíšku, smysluplnost neposuzujte podle sebe. Těžko byste byli ochotni za lentilku válet na koberci sudy. Pro pejska to smysl má…
